Verča

Verču jsem poprvé uviděl na pódiu, když zpívala na "afterparty" po Silvestrovské chatě před dvěma lety. "Hezká" řekl jsem si. "Když do tvrdšího rocku zpívá hezká holka, tak je Almost vyhráno," napsal jsem a dostalo se mi lajku. A pak se nějak vytratila z dohledu. Že prý jsme se pak v létě viděli na United, se mi snaží namluvit, ale já bych si něco takového určitě pamatoval. Stejně jako bych nezapomněl, jak se jmenuje, když jsem za ni chtěl na MEGáči modlit. Ale od té chvíle se mi občas její tvář mihla skrz myšlenky.

A pak jsme se viděli na sjezdu mládeže. Já tam vypil hektolitry kávy, když jsem okukoval baristku, která se tam o nás starala, ale neušlo mé pozornosti, že s námi Verča tráví nějak moc času. Říkal jsem si, jestli za tím náhodou nebude něco víc, a tak jsem prosil holky kamarádky, aby nás  moc nenechávaly ve dvou spolu.

A pak to začalo. :) "Bridge over troubled water", která odstartovala sérii dlouhých i méně dlouhých "poznávacích" emailů. A mé první "nerad bych, aby sis mou vstřícnost vykládala jinak, než bratrskou náklonost". Tedy "budeme kamarádi" poprvé. Tehdy se mi líbila jiná "Verča" a já tu mou Zlatovlásku trápil mými svůdnickými neúspěchy a jen málo věděl, co se v jejím srdci děje.

"Jsi pro mě moc mladá, kdyby mezi námi nebyl takový rozdíl..." a mé odmítnutí podruhé. Stále se divím, že to se mnou vydržela :)

"Čeho se bojíš", zeptal se mě pak Bůh jednou z ničeho nic. A já si uvědomil, že to že Verču odmítám, není uvědomělé a moudré, ale jen strach, že takový věkový rozdíl nezvládneme a "to teda ne, pokud by strach měl být jediný motiv, tak to se mi nelíbí!" A tak po nějaké době intenzivnějšího oťukávání, které nikomu nechci dávat za příklad, přišla první společná modlitba za to, abychom věděli, kam že se naše životy mají ubírat. První ne-úplně-nesmělé objetí. A první pusa na tvář, na kterou "néé"zapomenu.

Nemůžu uvěřit, že od té chvíle už uběhl skoro rok. Nemůžu uvěřit, co jsme spolu za ten rok zažili, co jsem se od Verči stihl naučit o ní, o sobě, o Bohu a o tom, co to znamená se o někoho starat.

Prstýnek jsem ji navlékl v dešti. Vím, že zatím jsme spolu zažili mnohem víc slunečných dnů a období sladké zamilovanosti jednou skončí. Ale právě v těch deštivých dnech chci být ten, kdo bude stát při ní.